Pomníky paměti
Pomníky jsou objekty, které byly umístěny na viditelných místech veřejného prostoru, aby vzdaly hold těm, kteří si to zasloužili, aby uchovaly vzpomínky na obzvláště důležité události, nebo také aby znovu připomněly to, co bylo zapomenuto.
Toto vysvětlení by bylo vhodné doplnit o dvě otázky, které jsou pro pochopení klíčové, a to jakou funkci mohou pomníky plnit a také, co nám říkají o historii dané země. Zaprvé, mimořádně důležité jsou okolnosti vzniku pomníku a rovněž i vzpomínkové obřady, které jsou u něho pořádány. Zadruhé, jakým způsobem se mění význam, který okolní obyvatelstvo danému pomníku přisuzuje, anebo jinak řečeno: jakým způsobem se mění vnímání toho, o čem pomník vypovídá.
Proč pomníky vznikají?
Důvod, proč pomníky vznikají nelze omezit pouze na rozhodnutí, že si daná osoba / událost zaslouží zvláštní trvalou vzpomínku ve veřejném prostoru (vedle jiných forem jako je například název ulice nebo pojmenování školy). Pomníky jsou totiž objekty, které se objevují ve veřejném prostoru, majíce dodatečný kontex a cíl. Jsou stavěny proto, aby vyprávěly o historii anebo též – o její určité verzi.
Dokonale to bylo vidět, jakkoli se jedná o extrémní a negativní příklad, na konání orgánů komunistické moci v zemích střední a východní Evropy. Vztyčováním nových pomníků – jež doprovázelo odstraňování těch již existujících, které znázorňovaly obsah nehodící se do tehdy povinné doktríny historické politiky – se komunistické orgány pokoušely vytvořit příběh o minulosti, která v mnoha případech daleko odbíhala od historické pravdy, ale sloužila, kromě jiného, odůvodnění podřízenosti vůči Kremlu. Zde také mají původ početné ve všech zemích tzv. východního bloku objekty zdůrazňující hrdinství sovětských vojáků v boji za osvobození dané země od německé okupace a glorifikující bratrství ve zbrani mezi partyzány / vojáky dané země a vojáky Rudé armády.
To však neznamená, že používání pomníků k formování představ o minulosti je výhradně doménou nedemokratických zřízení – jejich kroky jsou jednoduše nejradikálnější a nejkomplexnější, a tím i nejsnadněji uchopitelné.
Jak pomníky vyprávějí o historii?
Přemýšlíme-li o funkci a roli pomníků ve veřejném prostoru, musíme věnovat pozornost nejen tomu, jakým způsobem mohou pomníky vyprávět o minulosti – nebo též jakým způsobem vypovídají o určité vizi historie – ale rovněž tomu, jakým způsobem jsou přítomny ve veřejném povědomí.
Poměrně intuitivně můžeme říci, že pomníky promlouvají formou, neboli tím, co je na nich znázorněno, jakož i pomocí textu inskripce (nebo informací uvedených např. na samostatné desce). V některých případech jsou tyto formy vyjádření natolik čitelné, že objekt samotný nese velký potenciál pro sdělení určitých obsahů, zejména pokud je součástí jistého prostoru, věnovaného konkrétním událostem – jako koncentrační tábor nebo místo poprav.
Díváme-li se však na tuto problematiku ze širší perspektivy, musíme zdůraznit, že fundamentální význam pro možnost působení pomníků má to, nakolik jsou přítomny ve veřejném životě.
V tomto místě se dotýkáme značně širší problematiky, jakou je historická politika, jejíž pomník je pouze jedním z prvků. Avšak soustředíme-li se výlučně na samotné pomníky, je třeba vyzdvihnout, že nejúčinnějším nástrojem propagace a zachování obsahů, které připomínají – jsou nejrůznější ceremonie, které se u pomníků odehrávají. Jak dlouho je pomník místem spojeným s pamětními rituály, tak dlouho je přítomen v povědomí místního obyvatelstva – a někdy celého národa.
Zde můžeme rovněž poukázat na jistou zákonitost. Čím je větší společenská / politická zainteresovanost o dané téma, tím větší pozornosti se těší pomníky, které ho znázorňují. A naopak – pokles zájmu o dané téma zapříčiňuje, že pomníky s ním spojené ztrácejí na významu.
Délka života pomníků?
Pomníky, pokud nejsou zničeny nebo odstraněny, mohou počítat s dlouhou přítomností ve veřejném prostoru. Avšak samotná existence pomníku v daném místě není ekvivalentní s jeho sémantickým životem. Poněkud zjednodušeně lze totiž říci, že pomník je tak dlouho „živý”, jak dlouho se těší zájmu okolních obyvatel.
Nejlépe je tento problém vidět na příkladu pomníků, které vznikly na základě politické potřeby. Dokud se kolem nich pořádaly nejrůznější ceremonie, nacházely se ve společenském zájmu – a taktéž i obsahy, které pomník představoval, byly propagovány. Spolu s politickou změnou nebo také v důsledku zásadnější změny společenského zřízení, mnoho pomníků ztrácí na významu – nebo přímo upadá do zapomnění. Výborným příkladem tohoto je pád komunismu, který zapříčinil, že téměř ze dne na den přestaly být tisíce pomníků zahrnovány péčí, a tudiž se přestaly těšit většímu zájmu místní komunity (která někdy tuto situaci využívala k tomu, aby samostatně obzvláště nenáviděné pomníky odstranila).
Z druhé strany však je třeba poukázat na to, že obsah, který pomník znázorňuje – nebo spíše jeho interpretace – není vždy stálý a za jistých okolností může být modifikován. K tomu může dojít tak, že když s postupem let mohou určité prvky na pomníku exponované pozbýt na aktuálnosti, nebo vůbec přestanou být srozumitelné pro další pokolení, které necítí osobní spojení s událostmi prezentovanými na pomníku. A tak se monument, který připomínal účastníky ozbrojeného povstání, může stát místem reflexe týkající se hodnot, za které oni nebojovali, ale které jsou pro nás, současníky dané události, cenné.
V tomto kontextu je důležité také to, kdo je organizátorem slavností konajících u pomníku. Jejich předání z rukou centrálních orgánů místní samosprávě může mít za následek, že dojde ke změně toho, co má pomník připomínat. Možnost, že význam pomníku ustoupí z celonárodního významu na lokální úroveň, může být impulsem k opětovnému zvážení, co důležitého pro tamější komunitu pomník představuje.
Jsou pomníky příčinou konfliktů?
Dosti očividným prvkem doprovázejícím vznik pomníků stejně jako pamětních rituálů, které jsou u nich pořádány, jsou emoce – jak pozitivní tak negativní. Zejména je to vidět v případě pomníků, které ztvárňují témata nadmíru aktuální a diskutovaná – připomínající kontroverzní postavy, události, jejichž průběh a důsledky nejsou jednoznačné – nebo jsou jasnou manipulací státní moci a vypovídají o minulosti nepravdivým způsobem.
Co je podstatné, určité pomníky, které nejsou místem oficiálních oslav, nebo jsou přímo téměř zapomenuté, se náhle mohou stát předmětem prudkých sporů. Tyto spory se mohou týkat zúčtování s minulostí a – odvoláme-li se na příklad ze střední a východní Evropy – odstraňování pomníků vnímaných částí společnosti jako symboly porobení země Sověty. Jiné emoce mohou zase vyvolat spory týkající se vize toho, jak má vypadat budoucnost země – kde místem konfliktů jsou pomníky politiků či intelektuálů, kteří jsou ztotožňováni s přívrženci bývalého režimu nebo kontroverzní ideologie.
Poslední roky nám poskytly řadu výrazných příkladů, kdy pomník měl potenciál k vyvolávání konfliktu. Jedním z nich mohou být nepokoje, ke kterým došlo v Lotyšsku v roce 2007, kdy byl pokus přemístit pomník „Bronzového vojína”, či protesty protivníků zvěčnění vůdců americké občanské války, ke kterým došlo v Charlottesville (USA) v roce 2017. V obou událostech byli ranění a zabití.
Nejpesimičtější je scénář, kdy spory vedené kolem pomníku získají větší rozměr než lokální nebo tuzemský. Některé konflikty mohou totiž nabrat mezinárodní charakter – když se pomník dotýká záležitosti neakceptované jiným národem (například, když se zvěčňují lidé či organizace, jednou stranou vnímaní jako hrdinové, pro stranu druhou to ale mohou být dokonce zločinci).
Události poslední dekády dokládají, že takové spory, které jsou projevem nedostatku pochopení minulosti a rozdílů v paměti, mohou být hrozbou pro mírovou koexistenci. Stačí si připomenout takové konflikty paměti jako konflikt polsko-ukrajinský, maďarsko-rumunský či řecko- makedonský, a také spory mezi zeměmi krajami bývalé Jugoslávie.
Co nás pomníky učí?
Díváme-li se na historii pomníků od okamžiku jejich vzniku po současnost, mohli bychom říci, že jsou důležitým ukazatelem změn, ke kterým v dané zemi dochází. Zaprvé, poznání okolností vzniku pomníků, záměru, jaký doprovázel jejich vybudování, osob odpovědných za výběr toho, co na něm je ztvárněno a také napsáno, nám může poskytnout řadu informací o tom, co a proč chtělo být řečeno. Naproti tomu znalost toho, jakou roli pomník plnil ve veřejném prostoru v dalších letech po jeho odhalení, zda byl místem pravidelných ceremonií, zda – a pokud ano, pak kdy – upadl do zapomnění, je skvělou příležitostí vidět, nakolik byla historie zobrazená na pomníku důležitá a aktuální.
V tomto smyslu jsou pomníky cenným pramenem vědomostí o koletivní paměti, stejně jako o historické politice – čili o tom, co a jak si lidé myslí o minulosti, a také, jakým způsobem se politici pokoušejí touto představou manipulovat. Tyto poznatky je třeba využít k poznání a pochopení dějin dané země. Umožní to totiž uvidět nejen proces změn, ale také rozdíly a příčiny existující mezi námi, kvůli kterým se někdy míjíme v myšlení o minulosti a hodnocení přítomnosti.
Výchozím bodem by zde měla být historická edukace o okolnostech, jaké rozhodly o vzniku jednotlivých pomníků, a také o jejich pozdějších osudech. Je to o to důležitější, že pomníky, nebo také jiné formy zpamátnění minulosti (třeba jen názvy ulic), nás doprovázejí každý den – čehož jsme si již přestali všímat, anebo si toho ještě nevšímáme.
Přiblížení znalostí ohledně možnosti využití pomníků v poznání dějin, stejně jako lepší porozumění změnám, ke kterým došlo v kolektivní paměti národů střední a východní Evropy, je cílem, který aktivizoval projekt „Pomníky paměti 1918-2018”. Tomu také slouží informace umístěné na této stránce – včetně speciálně připravených popisů pomníků z Polska, České republiky, Slovenska a Rumunska.
V příloze pod tímto textem jsou dostupné metodické pokyny pro přípravu popisu pomníků, které se staly základem pro vyhotovení popisů umístěných na této stránce, jakož i příkladové scénáře, které pomohou využít pomníky v edukační práci. Srdečně všechny zveme, aby se nimi seznámili.
 Monument description form EN | [ ] | 40 kB |
 Monuments of Remembrance. Guidebook EN | [ ] | 875 kB |
