O projektu

Rok 1918 byl mezníkem nejen v dějinách Evropy, ale také v procesu budování paměti evropských národů. Na mapě Evropy se objevily nové státy, jiné země změnily své hranice, některé prošly násilnými sociálními změnami. Další léta přinesla události, které si vynutily změnu způsobu, jakým se lidé dívali na minulost – ale také jakým o ní mohli hovořit. Po nepředstavitelné tragédii, jakou byla 2. světová válka, došlo k podřízení národů střední a východní Evropy sovětské nadvládě – v důsledku čehož byly společnosti, z nichž některé nedávno zažily politickou nezávislost (nebo vlastní státní existenci), ujařmeny nedemokratickým režimem. V důsledku tohoto byly všechny formy veřejné aktivity – včetně připomínání minulosti – v tomto regionu bezvýhradně kontrolovány. Přelom roku 1989, kdy se začala rozpadat sovětská dominance nad střední a východní Evropou, se stal počátkem politických a společenských přeměn, které se projevovaly také novým přístupem k přemýšlení o minulosti – jakož i reliktů komunistických dob.

Dnes, sto let po ukončení Velké války, je dobré se podívat na změny, k jakým došlo v průběhu těchto dekád v kolektivní paměti společností střední a východní Evropy. Poučení, jaké můžeme díky tomu získat z minulosti, by pro nás mělo být bezesporu inspirací, abychom neopakovali dávné chyby.